Rubriky
vlčácká kronika

Víkendovka 18. – 20. 3. 2022 v Petrovicích

Po dlouhé době jsem měl možnost se s vlčaty zúčastnit víkendové akce. Bylo to super a všichni vedoucí (V+Ř+P+E+V) to zvládají suprově. Chlapi, užijte si tu chválu, smečka dobře klape a je to jen vaše zásluha 🙂 Ale hezky od začátku…

Pátek 18. 2. 2022

Sešli jsme se v pátek ve 4 hodiny u Urbanky. Z vedoucích jsem tam byl já, Víťa, Peťuna, Eliáš a Vašek. Řízek přijel až později a zařizoval přesun jídla a dalších potřebných věcí do Petrovic (kde jsme měli strávit celý víkend). A z vlčat dorazili Horymír P. (Horouš), Jáchym K., Jakub H. (Kuba), Jakub T., Kašpar V., Patrik S., Samuel Š. (Sam), Štěpán S., Štěpán V., Vojtěch M..

A v takovémto složení (až na Řízka, který musel autem) jsme na záda dali batohy a pěšky vyrazili do Petrovic. Přešli jsme řeku a vzali to kolem kostela na Orlici (tou dobou už několik vlčat pokládalo klasickou otázku „kdy tam budem?“ K tomu jim Peťuna po celou cestu začal říkat, že to musíme vzít přes Beroun, aby ta cesta měla správnou šťávu. Z nějakého důvodu mu vlčata nechtěla věřit. Jak jsme minuli tvrz na Orlici a rybník, tak se Peťunovi „rozhodila GPS“ a místo, aby s námi šel po silnici, tak šel po břehu, který byl o 4 metry výš než silnice. Ale než jsme minuli hájenku, tak už šel správně po silnici :-). Minuli jsme vlakový přejezd a ještě před mostem přes řeku jsme museli dát první zastavení. Vlčata prostě dala první 2km a potřebovala sníst svačinu a něco vypít. Eliáš se tam přesvědčil, že není tak jednoduché některá vlčata chytit. Sice mají menší nohy, ale dokážou měnit směr hodně rychle :-). Po 10-ti minutách jsme se zvedli, přešli řeku a u křížku šli po cestě pod Hůrou (spojnice mezi Kunčicemi a Dolní Čermnou). Po nějakém čase jsme došli až k lávce, kde se čermenský potok dá přejít směrem do Verměřovic. A tam byl velký pařez. Peťuna přeběhl lávku, vyskočil na pařez a stal se „Pánem pařezu“. A zůstal jím, protože se nikomu jinému na pařez nechtělo lézt. Potom jsme vyrazili do kopce a po chvíli došli ke kapličce a prameni pod Hůrou. Tam následovala další přestávka. Po přestávce jsme sešli na silnici a po ní došli do Petrovic. A za pár minut byla vidět chalupa s oranžovou fasádou a starší vlčata už věděla, že jsme v cíli. Na posledních 50 metrů nám naproti přišel i Řízek, který už dovezl vše potřebné a šel nás hledat.

Po zabydlení Eliáš zavelel ke hře „Na šípkovou Růženku“ následovanou Bangem. Víťa s Řízkem začali chystat večeři (Tuňáková pomazánka – 2 bochníky chleba, 4 pomazka, 3 plechovky tuňáka, cibule – krásně to vyšlo). Ta tučňáková pomazánka byla fakt super, ale nechtěli prozradit, kde sehnali tučňáka :-). Následoval volný večer a kolem 9-10 hodiny šli vlčáci spát.

Sobota 19. 3. 2022

Druhý den. Vstávalo se „už“ v 7 (to znamená, že vlčáci byli vzbuzení mnohem dříve, ale nějakým zázrakem do 7 zůstali ve svých pokojích a byli potichu). V 8 hodin Peťuna zavelel k rozcvičce. Ta byla venku, trochu jsme se proběhli a protáhli a hurá na snídani (necelé 2 bochníky chleba medovou šunkou a sýrem gouda a čaj). Potom jsme šli ven a házeli jsme si s letadlem (polystyrénovým), Vašek vlčatům ukázal svou airsoftovou zbraň. Potom jsme se přemístili dovnitř, kde Peťuna připravil hru s lístečky. Po celé chalupě jich rozmístil hodně (možná tak 30-40) a vlčáci je hledali. Když vypršel čas, tak si měli spočítat, kolik bodů na nich mají a podle toho se seřadit. Mezi tím Víťa s Řízkem připravovali oběd. A zase ven. Zahráli jsme si Rajče (z hráčů se udělá kruh, rozkročí nohy a patami se dotknou spoluhráčů. Každý hráč si spojí ruce a musí bránit prostor mezi nohami, aby mu tam neproklouzl míč. Pokud se tak stane, tak se nejdříve brání jen jednou rukou, potom se otočí čelem vzad a brání se oběma rukama, následně jednou rukou a když dostane další „gól“, tak je z něj rajče. Nesmí se míč posílat těm těsně vedle a pokud míč z kruhu vyletí jinudy, než mezi něčími nohami, tak ten, kdo ho vystřelil musí oběhnout kolečko (a ostatní mu mezi tím mohou dát gól)). Další skupinka hrála frisbee a potom jsme všichni hráli minifotbal (mini jen proto, že nebylo více místa). Přitom se oním špinavým míčem podařilo Eliášovi „orazítkovat“ čistou, bílou kapoto Řízkova auta. A byl ještě čas, tak jsme si zahráli „Na třetího“ (pole je rozdělené na třetiny, na krajích je po jednom hráči, ostatní jsou uprostřed, hráči na kraji si hází frisbee. Pokud ho někdo ze středu pole chytne, tak si mění místo s hráčem na kraji a hra pokračuje). Mezi tím Peťuna ještě jednou po chalupě poschovával papírky s čísly a když jsme se vrátili dovnitř, tak je vlčáci opět hledali (a zase je to bavilo).

A už je tu oběd. Víťa s Řízkem vytahují párky (naložené v kečupové omáčce s česnekem a cibulí) a brambory (“Párky na pivu” 20 silných párků, 2 cibule na jemno, 4 stroužky česneku, kečup, rajčatový protlak, asi půl piva + brambory – snědlo se skoro vše). Pokřik „Už aby byl tábor“ a jde se jíst. Hlad byl velký, tak se snědlo skoro všechno (když to bylo tak dobré, tak se tomu nedivím). Půlhodinka odpočinku, příprava na výlet a jde se. Kluci naplánovali výlet kolem Petrovic. Víťa (jako skoro místní) nás vedl po cestě nahoru. Za chvilku jsme byli u lípy na konci vesnice (a vlčáci chvilku využili a už pijí načepovaný čaj). Dle Víťových instrukcí odbočujeme na polní cestu (a začínají klasické nálety, které nás „pronásledovali“ celé odpoledne. Poznámka autora – pokud je jaro a všude je spíše uschlá tráva, tak vás červené kraťasy a sytě modrý batoh celkem často prozradí). Za chvíli jsme došli k prameni Petrovického potoka. No, pramen byl dost vyschlý a nebýt Víti, tak by jsme si ho asi ani nevšimli. A už jsme byli na kopci, odkud byl krásně vidět ještě zasněžený Kralický Sněžník. Byl čas na svačinu, tak Víťa vytáhl jablka a jedli jsme. Podle mapy jsme měli odbočit na další polní cestu, ale ta nikde nebyla. Naštěstí měl Víťa i GPS navigaci, protože cesta tam vedla jen podle map, ale reálně tam byla jen louka. Nálety na této dlouhé louce (s minimem možností ke schovávání) byly kruté, ale vždy někdo přežil. Po čase jsme došli do lesa, kde se podařilo schovat i mě. A další kopeček, tentokrát ozdobený sloupem (předpokládám, že na něm byly meteorologické přístroje). Další nálet a to už scházíme ke kapličce (Jansova kaplička Nejsvětější Trojice) a od ní to je jen kousek k cestě a už jsme zase „doma“.

Už je večer, skoro čas na večeři. Vlčáci si hrají uvnitř a mi venku připravujeme topinky (nad ohněm v grilu) a uvnitř na ně dáváme taveňák a kečup. Večeře je super. Následuje vlčácká klasika – Bang! (tentokrát s Peťunou) a nějaké další hry. Večer jsme se podívali na pohádku „Škola princů“ a šlo se spát.

Neděle 20. 3. 2022

A je neděle. Poslední den naší akce. V 8:10 Peťuna velí k rozcvičce (zase vlčáky vytáhne na chvíli ven). Ostatní vedoucí připravují snídani a tou je vánočka s máslem a marmeládou/džemem a kakaem (3 vánočky jsou skoro málo, 2 marmelády v klidu postačily a 6l kakaa bylo až až). Eliáš zavelí pokřik (motorovka) a jde se jíst. Po třech vánočkách se jen zaprášilo. Potom všichni (až na Víťu a Řízka, kteří připravují oběd) jdeme na hřiště. Kluci lezou po všech atrakcích, co tam jsou, hrají fresbee nebo hrají dámu (mají tam venkovní provedení). V jednu chvíli jsem vyzván Peťunou a můj argument, že jsem dámu nehrál snad deset let, nepadl na úrodnou půdu. Nu což, jdeme hrát. Partie to je zajímavá a nakonec uhraji remízu. Po nás hrají i další vlčáci a baví je to. Nakonec zkusíme, zda se celá smečka vejde do psí boudy, co na hřišti mají. A vešli jsme se i s rezervou. Potom jsme se vrátili „domů“ a šli obědvat. Byly noky se špenátem a kuřecím masem (6 balíčků noků, 3 balíčky mraženého špenátu, kilo kuřecího masa, 3 smetany a cibule a česnek – některým chutnalo moc, jiní jedli holé noky… ale množstevně v pohodě). K tomu jsme si dali pokřik „Dneska máme knedle, sníme je hnedle“ a jedlo se. A zase se snědlo vše, máme prostě dobré kuchaře 🙂 A konec víkendovky se blíží. Úklid nahoře, úklid dole, poslední nálet od Eliáše v kuchyni (Víťu nenašel schovaného za závěsem v okně a mě přehlédl, jak sedím za stolem 🙂 ). Řízek nabírá pár vlčat a Víťu (ten jede pro druhé auto), Eliáš s Peťunou uklízí chodbu a já s Vaškem bereme zbytek vlčat a jdeme na hřiště, kde jsme byli ráno. Tam si chvíli hrajeme a pak se vrátí Víťa s Řízkem, naberou nás a hurá domů.  

Křeček & Víťa

Fotografie z víkendovky naleznete zde.